Představujeme AF tým – Martin Ungr
Přinášíme rozhovor a medailonek dalšího z našich zaměstnanců. Tentokrát jsme se podívali na samotný start našeho gastronomického zážitku, až do bourárny, o které vlastně spousta lidí neví, a přitom zde vše začíná. Zavítali jsme za Martinem Ungrem, který je svému řeznickému řemeslu věrný už 35 let. Svou práci dělá stále precizně a s láskou, za což má náš velký obdiv. Je u nás už řádku let a věřte nám, tento rozhovor je velmi speciální a moc si ho vážíme. Děkujeme, Martine!
Co tě přivedlo k řeznické činnosti?
Už jsem v tomto řemeslu 35 let, od doby, kdy jsem nastoupil do učení v Hroznětíně u Karlových Varů. Bylo to odborné učiliště pro západočeský kraj. Když jsem se vyučil, musel jsem nastoupit na tři roky k podniku, to byla podmínka pro studium. Dostal jsem se do Plzně, kde jsme si mohli vybrat, jestli jatky, bourárnu, nebo výrobnu. Já jsem si vybral konzervárnu – vařenou výrobnu. Po roce za mnou přišel můj mistr s tím, jestli nechci k soukromníkovi, který otevíral řeznictví v Letinech. Tenkrát jsme zpracovávali dva až tři kusy vepřového na jeden kus hovězího. Byl jsem prvním pracovníkem tohoto soukromníka v začátcích jeho podnikání. Nejdříve jsme fungovali v malé výrobě. Následně jsem absolvoval vojenský výcvik a po jeho dokončení se vrátil zpět. To už byl podnik rozběhnutý s týmem lidí a učňů. Maso se zpracovávalo ve velkém množství a probíhala výroba uzenin i vařená výroba. Bylo to nejlepší řeznictví v okolí. Má cesta vedla přes obchod, kde jsem byl prodejcem, k dalšímu soukromníkovi panu Pirníkovi na pozici vedoucího bourárny. Zde jsem měl na starosti učně a zpracovával jsem velký objem masa každý den. Byl jsem zde sedmnáct let, ale jak plynul čas, došlo mi, že potřebuji změnu.
Narazil jsem na nabídku práce v paletové výrobě u KLAUS Timber, kde jsem byl asi rok. Při kompletování palet jsem měl čas přemýšlet a uvědomit si, že právě řezničina je práce, kterou dělám celý život a která mě naplňuje. Tenkrát jsem uvažoval ještě o práci v mrazírnách u Blovic, ale náš majitel Marcel mi mezitím zavolal, že je volné místo řezníka v Angusfarm a rád by mě tady měl. Začal jsem zde brigádou a poté přešel na HPP. V partě si tady naprosto vyhovujeme, vždy si zrežírujeme čas a harmonogram práce tak, aby to bylo dobré pro všechny a navazovalo to na naše i firemní potřeby.
Co tě nejvíce baví na tvé práci?
Musím říci, že dříve pro mne byly činnosti rutinní, a proto se mi teď nejvíc líbí rozmanitost. Zpracování masa, jeho příprava a především dozor nad tím, jaká je jeho kvalita – to mě baví. Mám jistotu, že do výroby dáváme jen to nejlepší. Ve velkých podnicích jede vše ve velkém a neklade se takový důraz na kvalitu. Tady mám velkou radost, když vidím hotový produkt, za kterým si stojíme.
Věnuješ se práci i mimo AF – např. na zabijačkách?
Ano, moje první zabijačka byla před 35 lety, bylo mi 13 let a probíhala samozřejmě s dozorem. Ten stál po mém boku, než mě vše naučil – od porážky po zpracování masa…
Zabijačky dělám rád, užívám si vůni při vaření i samotnou výrobu produktů (jitrnice, jelita, tlačenky…). Když pak zavoní hotová zabijačková polévka, mám vždycky radost, že za sedm hodin práce se dokáže vytvořit něco tak dobrého.
Jaké je pracovat v chladu?
Člověk je na nízkou teplotu zvyklý už od počátku, musí být. Dřív bylo venku při zabíjení v zimě třeba -27 stupňů. Nyní se pohybujeme okolo 10 stupňů, v lednici máme 3 stupně. Samozřejmě má to svá negativa, zejména ze zdravotního hlediska. Zvládnout velké teplotní změny není jednoduché, ale děláme to s láskou a radost z práce nám to nijak nekazí.
Víme o tobě, že máš kladný vztah k muzice. Ungrovanka je známá lokální kapela. Pověz nám o ní něco. 🙂
V Ungrovance, kde působím, je můj taťka kapelníkem a hraje na harmoniku. Čeká nás výročí, hrajeme už přes 20 let. Před 35 lety hrál taťka v kapele Ždírečanka a jeho trumpetista byl z vedlejší vesnice. Tenkrát se mne zeptal, jestli nechci zkusit trumpetu. Učil jsem se na ni asi dva roky a přitom působil ve Žďirečance s nimi. Když skončila, začal jsem hrát na bicí pro naši nynější kapelu. Postupně jsme k sobě hledali další muzikanty a dnes už hrajeme ve složení v šesti až osmi lidech (saxofon, dvě trumpety, bicí, harmonika, pozoun, baskytara, kytara) a velmi nás to těší. Hrajeme na bálech a různých akcích, jako jsou narozeniny apod.
Martine a úplně na závěr: Jaké jídlo nebo výrobek z Angusfarm bys doporučil ostatním?
Z výrobků bych doporučil Angus salám a párky! A protože pracujeme hodně s masem, máme často chuť na sladké. Můj oblíbený je určitě tvarohový dort od kolegyně Dáši a vůbec vše sladké, co se u nás upeče! Nejlépe ale pečou mé holky cukrářky… O tom zase někdy jindy. 🙂