…Zhruba tolik členů má hnutí Slow Food (Pomalé jídlo). Když se naše restaurace jako první stala členem tohoto hnutí v České republice, bylo všechno ještě v plenkách, jen jsme tak nějak cítili, že principy, jako by nám z duše mluvily…navracet jídlu jeho důstojnost…vážit si kultury stolu…chránit a vychutnávat místní produkty…podporovat poznávání různých chutí…sezónní, regionální, čerstvé. To jsou všechno hesla dnešní doby, a buďme za to rádi. Ale po pravdě, tohle všechno zajistit každému hostovi na stůl nás, majitele, žene do stále větších obrátek – kromě běžných rutinních prací kolem gastronomie ještě…obvolat farmáře (vejce, zelenina, ryby) jet nakoupit na farmářské trhy, udělat nové záhony, dnes je parno-rychle zalévat, prší – rychle sklízet, ať to neshnije, podojit kozy…

Po pár letech členství v hnutí Slow Food se ptám – Jak často my sedíme u stolu – degustujeme místní produkty, s potěšením a klidem si užíváme darů naší země? A v tom se mi dostala do ruky kniha „Chvála pomalosti“, od Carla Honoré. A opět jsem si potvrdila, co už jsem dávno cítila. Je potřeba si udělat čas na život, a ten se odehrává často u jídelního stolu…odhlásila jsem děti z jídelny a užívám si, že jim můžu každý den připravit Slow oběd a při návratu ze školy si užít hodinu u jednoho stolu, než se opět rozběhnou po svých aktivitách, a pak v klidu pokračuju ve své práci – zajistit všechno potřebné na naši velkou gastronomickou událost, odepsat na emaily, zkontrolovat inventury, obvolat farmáře a napsat pro vás blog J

S přáním všeho pomalého..
JS